Výcviky a vývoj psychoterapeutů

Řada terapeutů již raných fázích svého profesního vývoje překračují hranice svého domovského přístupu. Náš původní zájem zkoumat proč a jak se někteří terapeuti stávají integrativními nás postupně přivedl k vytvoření pojmu „osobní terapeutický přístup,“ kterým reflektujeme skutečnost, že každý terapeut si během svého vývoje postupně vytváří svůj osobitý styl práce, v němž může kombinovat prvky různých terapeutických směrů. V sérii kvalitativních studií jsme se pokusili prozkoumat a popsat obecné zákonitosti procesu utváření osobního terapeutického přístupu. Některé naše studie se zaměřují na retrospektivní pohled zkušených terapeutů na svůj profesní i osobní vývoj. Jiné zase zkoumají, zda a jakým způsobem se tato „personalizace“ projevuje již u začínajících terapeutů a jaké implikace z toho vyplývají pro praxi terapeutických výcviků a vzdělávání terapeutů. V rámci této tematické linie jsme se ve spolupráci s prof. Lenem Jenningsem zabývali též výzkumem velmi zkušených terapeutů.

Součástí této tematické linie je též výzkum terapeutických výcviků. V této oblasti se zabýváme např. vývojem kompetencí u začínajících terapeutů, dovedností "formulace případu" či významnými událostmi ve výcvikovém procesu z pohledu frekventantů. Jedním z výstupů této linie je např. kompetenční model integrativního psychoterapeutického výcviku. V minulosti jsme intenzivně spolupracovali především s Výcvikem integrace v psychoterapii, později jsme spolupráci rozšířili též na další výcvikové instituty. Výzkum v této linii byl podpořen Grantovou agenturou ČR (projekt č. GAP407/11/0141).

Publikace

Čevelíček, M., Hytych, R., & Roubal, J. (2013). Představení vybraných modelů psychoterapeutické formulace případu. Československá psychologie, 57(5), 447-460.

Čevelíček, M., Roubal, J., & Hytych, R. (2014). Využití formulace případu ve výuce a výcviku psychoterapie. Psychoterapie, 8(1), 44-54.

Hytych, R., & Čevelíček, M. (2013). Využití formulace klinického případu pří výuce a výzkumu psychoterapeutického výcviku. Psychiatria-psychoterapia-psychosomatika, 20(4), 59-60.

Kahancová, M., Jennings, L., & Řiháček, T. (2016). Na pleciach obrov: čo sa dozvedáme zo štúdií o expertoch v psychoterapii. Psychoterapie, 10(2), 115-125.

Kostínková, J. (2015). Integrace v psychoterapii a výcviky: česká zkušenost. In M. Friedlová & M. Lečbych (Eds.), Společný prostor/ Common space 2015: sborník příspěvků (s. 17-27). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Kostínková, J., & Roubal, J. (2015). Training in psychotherapy integration: Formation of the training conception. European Journal for Qualitative Research in Psychotherapy, 8, 5-31.

Ladmanová, M., Řiháček, T., & Roubal, J. (2020). Helpful and hindering events in an integrative psychotherapy training. Journal of Psychotherapy Integration. Advance online publication.

Maruniaková, L., & Řiháček, T. (2018). How beginning cognitive behavioural therapists develop professional confidence. The Cognitive Behaviour Therapist, 11(e5), 1-19.

Maruniaková, L., Řiháček, T., & Roubal, J. (2017). How beginning counselors learn: The interaction of personal and professional experiences in counselors with an experiential orientation. Counselling Psychology Quarterly, 30(1), 48-66.

Plchová, R., Hytych, R., Řiháček, T., Roubal, J., & Vybíral, Z. (2016). How do trainees choose their first psychotherapy training? The case of training in psychotherapy integration. British Journal of Guidance & Counselling [online].

Roubal, J., & Kostínková, J. (2017). Forming an integrative training program. The Integrative Therapist, 3(1), 20-22.

Řiháček, T., Kostínková, J., & Roubal, J. (2010). Jak vzdělávat integrativní psychoterapeuty I: základní otázky a problémy. Psychoterapie, 4(3-4), 160-169.

Řiháček, T., & Koutná Kostínková, J. (2011). Jak vzdělávat integrativní psychoterapeuty II: vybrané modely výcviků v zahraniční literatuře. Psychoterapie, 5(2), 71-79.

Řiháček, T., & Koutná Kostínková, J. (2012). Integrace v českých psychoterapeutických výcvicích. Psychoterapie, 6(3-4), 162-174.

Řiháček, T., Danelová, E., & Čermák, I. (2012). Psychotherapist development: Integration as a way to autonomy. Psychotherapy Research, 22(5), 556-569.

Řiháček T., & Danelová E. (2013). Proč se terapeuti stávají integrativními? Psychiatria-psychoterapia-psychosomatika, 20(4), 33-34.

Řiháček, T., & Danelová, E. (2015). How therapists change: What motivates therapists towards integration. European Journal for Qualitative Research in Psychotherapy, 8, 5-31.

Řiháček, T., & Danelová, E. (2016). The journey of an integrationist: A grounded theory analysis. Psychotherapy, 53(1), 78-89.

Řiháček, T., Kahancová, M., Jennings, L., Roubal, J., & Vybíral, Z. (2016). Czech master therapists. In L. Jennings & T. M. Skovholt (Eds.), Expertise in counseling and psychotherapy: Master therapist studies from around the world (pp. 19-52). New York, NY: Oxford University Press.

Řiháček, T., & Roubal, J. (2017). Personal Therapeutic Approach: Concept and implications. Journal of Psychotherapy Integration, 27(4), 548-560.

Řiháček, T., & Zatloukal, L. (2016). Možnosti obohacení výcvikové praxe pomocí výzkumu. Psychoterapie, 10(2), 140-150.

Vybíral, Z. (2016). Jak se stát dobrým psychoterapeutem. Praha: Portál.