Druhy, třídění, výskyt a příčiny negativních zkušeností klientů

Nová stať prof. Zbyňka Vybírala představuje doposud nejdůkladnější přehled negativních zkušeností s psychoterapií, který byl publikován v českém jazyce. Projdete si škálou výhrad či stížností, které jsou zmiňovány a citovány ve výzkumných studiích po celém světě. Závažný a často mlčením zahalený svět představují neoddiskutovatelná selhání terapeutů: klienti jsou téměř vždy zmateni např. sexualizací atmosféry na sezení (flirtující poznámky) nebo tím, že si terapeut na sezení zabírá čas pro sebe. Nejčastějšími zkušenostmi jsou ovšem zkušenosti s nerozumějícím, nekompetentním, odtažitým nebo hrubě se vyjadřujícím psychoterapeutem. Věděli jste, že výzkumné studie opakovaně zjišťují, že výskyt podobných nežádoucích projevů a průběhů se vyskytuje v rozmezí 5 – 13%, a že tedy každá desátá, jedenáctá psychoterapie se nepodaří? Situace je možná ještě o něco horší, protože studie ze zcela nedávné doby naznačují větší výskyty nežádoucích, někdy až zraňujících účinků této citlivé práce. A to možná proto, že přibývá klientů, kteří si „to“ nenechají líbit a nebojí se ozvat. Když se například před 5 lety renomovaný německý tým výzkumníků dotazoval telefonicky téměř 250 bývalých pacientů na „dozvuky“ psychoterapie, 56% z nich jim řeklo, že jejich psychoterapie měla minimálně jeden negativní efekt.

Po špatně provedené psychoterapii zůstávají pocity zranění, zmatek, hněv, snížené sebevědomí, a velmi často také sebeobviňování, že si „za to“ mohou sami. Jiným lidem přece daný terapeut pomohl, jen jim ne. Nesporně jedním z nejvážnějších důsledků špatné psychoterapie je to, že klienta odradí od toho, aby hledal pomoc u jiného odborníka.

Ve stati je na závěr uvedeno 145 odkazů, takže čtenář může snadno „sáhnout“ po další, rozšiřující četbě o této stinné stránce psychologické léčby.